-->



16. Astrální rovina

 

Dopoledne jsme šli se Sárou zkoušet, matka, já a přidal se k nám i Brandon. Naše pěvkyně potom musela jít provádět turisty, zatímco Brandon se překonal. Pozval totiž odpoledne matku, Elwooda a mne k letu obojživelným letadlem nad divočinou kolem řeky Gordon. Když jsem v přístavu shlédl do čeho máme nastoupit, trochu se mi roztřásla kolena. Vypadalo to docela krkolomně. Jestli se bál i někdo jiný nevím, nikdo, ani matka to nedali najevo. Jakmile jsme se odlepili od vodní hladiny, už se mi dýchalo lépe. Po chvíli jsme přelétali nad Sarah Island, který pilot dokonce obkroužil. Viděli jsme tak právě skupinu turistů – někde uprostřed nich musela být Sára, která si asi ztěží uvědomovala, že se na ně dolů díváme. Bylo to trochu bizarní. Po letu nad klikatícím se spodním tokem řeky Gordon, letadlo přistálo na vodní ploše nedaleko Sir Johns Fall, hezkého, i když nijak obzvlášť výjimečného vodopádu. Ostatně, muselo se přistát někde, jinak by byl výlet tak nějak polovičatý. Přece jen jsem si oddechl, když jsme se znovu plováky dotkli vody strahanského přístavu. Mohu sice bez mrknutí oka přednášet o různých možných způsobech toho, jak se může skončit naše putování po hmotné rovině, některé z těch méně konvenčních mne přece jen dokáží tak trochu znervóznit.

Zašel jsem do krámku kde mají skener a pořídil jsem kopie některých diagramů z knihy, o nichž jsem očekával, že je mohu použít. Toho večera se nás potom v mém domku opět sešlo všech šest – žádný z mých posluchačů zatím neodpadl. Což se na této úrovni celkem spíš očekává. Začal jsem:

„Zákon sedmi platí i na astrální rovině, takže ta se dělí na sedm dílčích rovin či sfér. Znovu zde ovšem zdůrazňuji, že nesmíme nikdy nic brát doslova, že vše se vším se vždy a všude prostupuje, prolíná a překrývá. Jedno základní pravidlo ale platí univerzálně: pokud se jedná o přístup na jednotlivé sféry, potom záleží vždy na tom, jak daleko se člověk propracoval, jednak duchovně a také mentálně. Pokud jeho astrální tělo vibruje na úrovni frekvence té nejvyšší neboli sedmé roviny, má tam přístup kdykoliv, ať už tam chce či nechce pobývat. Stejně tak má pochopitelně přístup i na všechny roviny nižšího řádu. Je potom také schopen komunikovat s inteligentními bytostmi stejného a nižšího řádu. Je sice dosti pravděpodobné, že se po čas svého života v astrální sféře bude vyskytovat na té nejvyšší rovině, kde toho může dosáhnout nejvíce, může se ale také rozhodnout, že chce kupříkladu pomáhat jiným lidem, těm kteří právě překročili práh smrti. O tom, že takovíto pomocníci existují, jsem se už zmínil. V takovémto případě se bude pohybovat nejspíš v té nejnižší, první sféře. Může pomáhat lidem, kteří právě zemřeli a které tam takto potká, kteří se mohli už dříve vyvinout na úroveň, dejme tomu, třetí sféry. Těm může pomoci se na ní dostat a zabydlet se tam. Do jeho sedmé sféry oni zatím přístup nemají, i když tam v zásadě také směřují. Své chráněnce proto může po čase nechat v jejich domácké třetí sféře a sám se vrátit do té nejvyšší sféry, odpočinout si tam, nabrat sil, setkat se se svými vrstevníky, atp. Tak jako to děláme my zde na zemi, kde také máme své společenské kruhy či odborná pracoviště, kde se stýkáme s lidmi podobného ražení. Nebo když jedeme na dovolenou, kdy se stýkáme s kdekým. Jak dole, tak i nahoře.

„Takže mohu očekávat, že si tam budu užívat dovolené u moře, někde na nádherné bílé pláži s tyrkysovým mořem u nohou a šminkově modrou oblohou nad hlavou?“, nechala se slyšet matka. Usmál jsem se na ni.

„Popisovat prostředí, v němž se člověk na astrální rovině pohybuje, se příliš dobře nedá. Něco z něho snad již známe ze svých výletů během spánku, problém je ale nejen v tom si je pamatovat, ale také v tom popsat v jazyce, který se vyvinul v hmotné sféře. Myšlenkové formy, s nimiž se setkáme, se neustále mění. Dám vám příklad. Představte si, že jste se narodili v nějaké středověké vesničce kdesi u polárního kruhu a že jste se nějakým způsobem dostali do rovníkové Afriky. Vrátíte se odtamtud po nějakém čase a pokoušíte se svým soukmenovcům popsat, co jste tam všechno zažili a s čím jste se tam setkali. Jak vysvětlíte obyvatelům bílé tundry, že za pro ně nepředstavitelného vlhkého horka, tam v hustých korunách neustále zelených stromů přeletují pestrobarevní ptáci a přeskakují opice s větve na větev, že v mokré zelené trávě leze všemožný hmyz, včetně jedovatých housenek a škorpiónů, že si také musíte neustále dávat pozor na hady, kteří vás mohou uštknout či uškrtit, na tygry, kteří se vás pokusí sežrat, na slony či nosorožce, kteří vás mohou ušlapat, i na jinou havěť. Jak těm, kteří neznají nic jiného než sněhové pláně s trochou křoví, lišejníků a několika druhy polárních zvířat, vysvětlíte tohle a ještě mnohem, mnohem víc? Tak nějak podobně je na tom návštěvník astrální roviny.

„Jak velký je rozdíl mezi první a sedmou sférou? Dalo by se to k něčemu přirovnat?“



Hieronymus Bosh: Zahrada pozemských radostí (detail)

„Když už na tom trváš“, odpověděl jsem Sáře, „potom si představ třeba něco jako tu nejšpinavější ulici plnou opiových brlohů a nevěstinců. Po ní se potácejí opilci a nadrogovaní jedinci, možná i kromě jiných tvorů, třeba obrovských housenek, hadů či krokodýlů. Prostě, cokoliv ti tvoje fantazie dovolí. Nebo takovému již zmíněnému Hieronymu Boshovi. Na opačném konci můžeš mít něco, jako právě onu pláž o jaké tu před chvílí snila moje matka, nebo čtvrť boháčů, pokud jsi kdy nějakou navštívila. Nebo přenádherný přírodní kout, podobný těm jaké najdeš v těchto částech světa, ale ještě hezčí. To vše ovšem kulhá, prostě se to nedá popsat. Nejnižší sedmá rovina vypadá úplně jinak a má i jiné obyvatele, než například rovina šestá. Ta nejnižší může vyhlížet našim očím jako poněkud pozměněná a pokroucená hmotná rovina, po níž můžeme chodit, zatímco na té druhé nejvyšší, si třeba budeme připadat, že se jakoby vznášíme prostorem plným předmětů neustále měnících jak tvary, tak i barvy. Můžeme se zde také setkat a popovídat si s někým kdo se zajímá o filosofii a kdo si bude při názorném výkladu pomáhat tím, že před našima očima bude vytvářet různé myšlenkové formy. Naopak, dole na první rovině to možná nebude pro nás zdaleka tak příjemnou zkušeností; výlety tam mohou být i dosti znepokojivé, zvlášť když přitom potkáme nějaké společenské vyvrhele. Sedmá dílčí rovina je místem, kde se nejčastěji vyskytují různí opilci, zločinci či všelijací požitkáři, kteří se nedokáží odtrhnout od pozemských radovánek a podobná individua, takže i průměrně vyvinutý člověk zde nejspíš nenalezne moc toho, co by ho lákalo.“

„Co ta příští, druhá rovina? Zeptal se Brandon.

„Také na té příští, druhé rovině, člověk nalezne podobné kulisy, jaké se nebudou příliš lišit od toho na co je zvyklý, až na to, že mu budou asi připadat jaksi zkreslené. Bytosti, s nimiž se zde setká, budou ale už dost jiné než ty, s nimiž se setkal na té předchozí, nejnižší rovině, i když mu také nemusí příliš vyhovovat. Stalo se někomu z vás, aby vás začal obtěžovat hodně omezený náboženský fanatik?“

„Aby ne“, zasmál se Gordon a ostatní s ním.

„Mohl by to také být třeba rasista či patriot. Lidé s omezenými názory vůbec mívají tendence se na této rovině slučovat; typicky se pohybují ve společnosti jiných dogmatiků a v prostředí velmi podobném tomu jaké znali na zemi. Anebo v takovém, jaké nám představuje můj oblíbený Bosh. Je tomu tak hlavně proto, že ti kteří tyto oblasti obývají, postrádají tak trochu představivost, takže vytvářejí celkem bezděky svými myšlenkovými formami prostředí podobné tomu, na jaké byli předtím na zemi zvyklí.“

„A dál už se to lepší, hádám.“ Podotkla matka.

„Ano. S tím jak postupujeme výš a výš, mění se i prostředí, které není vlastně ničím jiným než ustálenými myšlenkovými formami, které vytvořili jeho obyvatelé, bývalí i současní. Poté kdy opustíme čtvrtou sféru, začne se ale všechno dosti podstatně měnit k lepšímu. Kolem páté dílčí roviny se potom rozkládá to, čemu spiritisté rádi říkají Summerland, Země věčného léta. Mohou to také být ona šťastná loviště amerických Indiánů či snad i Valhalla severských národů, atp. Nebyli jste tam náhodou? Pokud jste se dnes ráno probudili do nového dne se šťastnými pocity v duši, tak to možná byla ozvěna této vaší návštěvy!“

Ozval se Elwood. Nedivil jsem se tomu, s čím přišel. Ještě dnes se pohyboval v prostředí plném spiritistů a různých senzibilů, muselo se to na něm zobrazit. Co tam vlastně dělal, napadlo mě.

„Vale, jak se to tedy má s tím spiritismem? Na jednu stranu člověk slyší jen to, jací jsou to zabedněnci, na druhou se v těchto kruzích potká s lidmi, jako můj bývalý šéf v novinách. To přece není žádný hlupák a ať mi nikdo neříká, že to dělá prostě jen proto, že mu nic jiného nezbývá. Se svými schopnostmi, se svými známostmi, by se jistě uživil nějak jinak a asi lépe než třeba já, žurnalista na volné noze. To, co teď dělá, přece nemůže vynášet moc, musí to tedy dělat z vnitřního přesvědčení, jiné vysvětlení nemám. Takže nám pověz co si myslíš, je to blbost nebo na tom něco je?“

„Elwoode, podle mne na tom něco je. Ale pozor! Dnes mnohými velebená, jinými opět tupená Madam Blavatská, sice se spiritismem začínala a to už ve velmi mladém věku a později znovu, když se nacházela v Káhiře a ještě trochu i v Americe. Jenže ještě později se proti spiritismu a jeho praktikám začala stavět a to velice otevřeně. Až si tímto znepřátelila některé prominentní zastánce spiritismu, včetně toho asi nejprominentnějšího, Daniela Dunglase Humea. Proč se tak stalo? Spiritismus je dvojsečný. Na jedné straně, pomůže přesvědčit lidi, kteří by se asi jinak jen tak přesvědčit nedali, o existenci posmrtného života. My se tu v zásadě zabýváme reinkarnací, ta ale bez existence posmrtného života, aspoň v nějaké formě, možná není. Do té míry je podle mne spiritismus kladný.“

 



 

Ukázal jsem svým posluchačům obrázek z mé knihy, na němž je medium Ethel Post-Paris z Pensylvánie, nacházející se v transu za pootevřenou plentou, zatímco údajně materializuje ducha indiánské dívky jménem Silver Belle. Na obrázku jsou čtyři fáze materializace, existuje těch obrázků ale víc. V dnešní době lze takovéto fotografie lehce falzifikovat ve Photoshopu a asi bych to dokázal i já. Zhruba před sto lety, kdy byly snímky pořízeny, by to ale nebylo snadné, zejména když bylo medium sledováno několika z členů Společnosti pro psychické výzkumy, kteří k věci obvykle přistupují ze skeptického hlediska, jimž se podařilo seancí tohoto media se zúčastnit a k vlastní spokojenosti se přesvědčit, že k žádným podvodům přitom nedocházelo. 

„Takovéto věci mohou přesvědčit dost lidí, kam to ale vede? Na druhou stranu, když se spiritisté snaží se zemřelým spojit, může to vážně ohrozit vývoj toho člověka, který právě přešel na opačnou stranu zdi, která nás dělí od astrálních oblastí. Pro takového člověka je nejžádoucnější, aby postupoval plynule přes nižší astrální roviny, až na tu rovinu, na kterou patří, podle toho jak daleko se dostal ve svém vývoji. Podívejme se na to čistě logicky. Pokud se lamentujícím příbuzným podaří se s nedávno zemřelým spojit, což se zřejmě občas stává, jistě to jeho postup musí, když ne přímo zastavit, tedy aspoň hodně zpomalit. Čas, který potřebuje strávit v oblasti kâma-loka, se tímto prodlouží, čímž pádem vše může být narušeno. A to mluvíme o situaci, kdy se komunikace přes medium zdařila! Jenže, zdařit se nemusí, dokonce je daleko pravděpodobnější, že sice budou příbuzní zemřelého přesvědčeni, že se zesnulým jsou ve spojení, přičemž ve skutečnosti ale k ničemu takovému nedochází. Někdo se prostě za toho zemřelého člověka úspěšně vydává.“

„Aha“, řekla Sára, „ve zdi se podaří vydrolit díru, přes tu se může z druhé strany ozvat kdokoliv. A protože je to místo plné všelijakých podivných charakterů, jak jsme právě slyšeli, můžou si z nás prostě dělat šprťouchlata!“

„Tak. Nejen to, mohlo by to být i mnohem horší. Některý z přítomných živých lidí by navíc mohl ze seance odejít s nebezpečnou bytostí v patách, takovou jaká je schopna ovládnout toho člověka či někoho z jeho okolí jen proto, aby si splnila svoje vlastní nečisté touhy a úmysly. Problém leží v tom, že není skoro nikdy možné odhadnout správně, kdo se právě pokouší z druhé strany komunikovat. Mohl by to být skutečný zemřelý člověk na astrální rovině, nebo člověk, nikoliv ale ten, kterého se někdo z přítomných chtěl dovolat. Vydávat se za něho může tak, že si z vědomí živého člověka vytáhne nějaká fakta, která tento o zemřelém zná, a tudíž se může prezentovat jako zemřelá osoba.

„Proč by to dělal?“, chtěl vědět Gordon.

„Často jen proto, aby se pobavil, aby zahnal nudu. Může mít ale i horší postranní úmysly, jako případnou posedlost tohoto člověka, aby se třeba přes něho mohl dostat k alkoholu či nějakým jiným drogám. Nebo aby vykonal na někom pomstu. Potom může dojít k těm nevysvětlitelným případům, kdy docela normální, hodný člověk, třeba někoho náhle zabije. A tak podobně.“ Hlásila se matka.

„Kde se tedy nachází skutečný zemřelý člověk?“

„Nejčastěji v devačanu. O tom si povíme jindy. Zatím jen to, že spojit se s člověkem nacházejícím se v devačanu je možné pouze v případech medií, která jsou duchovně značně vyspělá. Přitom je těžké pro medium přesně vyjádřit, co se takto dozvědělo, protože v této situaci je zemřelý člověk silně odtažený od zemských podmínek. Medium si potom, často bezděky, pomůže tím, že k tomu přidá něco ze sebe. Komunikovat ale může také tak zvaný astrální stín nebo stíny. Může to sice být stín původního člověka, s ním ale už nemá skoro nic společného, kromě vzpomínek. Případná konverzace se stínem proto nemůže nikdy vést příliš daleko.

„Jde tu o něco, jako astrální mrtvolu?“, zeptal se Brandon.

„Ano, k tomu se dostaneme za chvíli. Ještě bych chtěl dokončit to, kdo vše se může mediu ozvat z druhé strany. Jiná možnost a to se docela často stává, je duch přírody. Někteří duchové přírody bývají celkem hraví, podobně jako malé děti. Tím, že se jim daří ohlupovat přítomné, se prostě náramně baví. Také to může prostě být osobnost samotného media. To se může stát, aniž by si toho medium bylo nějak vědomo. I když se může jednat o nějaký klam, o tak zvané alter ego, druhé já toho komunikujícího media, informace, jichž se přítomným dostane, mohou být dosti kvalitní. Jindy to ale tak skvělé být nemusí. Záleží prostě na tom, jak duchovně vyspělé, či naopak, je medium.

„Co tak zvaný kontrolní duch media“ O tom se přece hodně často mluvívá mezi spiritisty.“ Opět Brandon. Něco o tom zřejmě už slyšel.

„To je dobrá otázka. Kontrolní duch media může být opravdu tím, za koho se vydává, i když to zdaleka nebývá pevným pravidlem. Samotné medium mohlo být hned na počátku oklamáno a naivně potom i nadále věří tomu, co mu bylo původně řečeno. Tohle přece musí napadnout kdekoho, kdo se začne trochu hlouběji zabývat spiritismem. Je přece s podivem, kolik kontrolních duchů mívalo, zejména počátkem dvacátého století, ale i v dnešní době, jména amerických Indiánů. Bylo by skutečně zvláštní, kdyby aspoň někteří z nich se za Indiány nevydávali podvodně. Běžný návštěvník seance nemá žádnou možnost si ověřit to, co je mu takto předkládáno a existuje mnoho způsobů toho, jak z astrální roviny oklamat člověka nacházejícího se na hmotné rovině.

Jinak si myslím, že celkově lze jen znovu zopakovat, že pokud spiritismus nějak napomůže tomu, aby se zboural materialismus, který některé lidi dokáže opravdu vážným způsobem zdržovat ve vývoji, mohou zde být dobré důvody k tomu se jím zabývat. Ovšem jen jak se říká česky: “odsud posud”. Jakmile je účel splněn, je nejlépe co nejdříve přejít na něco jiného, něco vyššího řádu. Pokud se někdo nechá svést k tomu, aby si ze spiritismu učinil náboženství, příliš daleko ho to dovést nemůže.

Ještě bych rád, dřív než skončím, zmínil astrální smrt. Během svého pobytu na astrální rovině, si mysl člověka, zpočátku plná vášní, emocí a tužeb, pomalu a postupně tyto věci vytříbí a ponechá si z nich jen to, co se bude hodit “vyššímu Já”. K tomu se dostaneme později. Nesmrtelná trojice Atmâ – Buddhi – Manas se potom bude moci zbavit toho všeho, co z tohoto života už potřebovat nebude, poté kdy vědomí přešlo do stavu, jemuž se říká devačan, o němž si toho povíme víc jindy. Zatím vám řeknu jen to, že devačan je v zásadě totéž, čemu například křesťané říkají Nebesa.

Vyšší Já, jemuž theosofové často říkají Ego, podle latinského výrazu stejného významu, si v určitém bodě potřebuje do sebe stáhnout a absorbovat to vše kladné, co z této inkarnace získalo. Na konci života v astrální oblasti dojde tak k něčemu podobnému tomu, co se děje v případě přirozené smrti lidského organizmu na zemi. Astrální smrt, jíž se někdy také říká druhá smrt, se v lecčem podobá té první. Živelná podstata, z níž se astrální tělo skládá, se podobně jako tělo hmotné smrti brání a na rozdíl od něho se mu obvykle podaří si něco uchovat. Proto také pozdější astrální mrtvola, či kostra, může ještě mít v sobě trochu z toho života, někdy také vzpomínky na to, jak žila, čím se zabývala, na astrální rovině. Protože to něco‘ navíc bývá poněkud smíšené s látkou ještě vyššího řádu, tou, z níž je složeno tělo mentální, něco málo z této látky zůstane po smrti na astrální rovině promíchané s astrální látkou. Proto také si může astrální kostra ještě zachovat po nějaký čas určitou dávku inteligence. To, co za něco stojí‘, si ale po svém odtažení se od astrální roviny naše vyšší Já ponechá. Je to jako úrok, který si odneslo ze své investice, jíž byla inkarnace jak v hmotném tak i v astrálním těle.“

Ukončil jsem přednášku, následovala diskuze nad šálkem kávy. Točila se hlavně kolem spiritismu, tématu, které dokáže lidi fascinovat už bezmála dvě století. Ovšem, zmínky nacházíme i v bibli, která se zdá většinou varovat před těmito praktikami. Žádné hrozby, nic takového. Spíš jen jemný způsob varování. ¨Na důkaz jsem svým posluchačům pověděl o poměrně známém případu, který se nachází už ve Starém Zákoně. Jde o případ prvního židovského krále Saula.

Tento král, který vždy hodně závisel na duchovní podpoře svého hlavního duchovního rádce proroka Samuela, vydal příkaz, aby byli všichni věštci a hadači vyhnáni ze země. Není jasné, jak daleko se Samuel na tomto zákazu podílel, zda iniciativa nevyšla dokonce od něho samotného. Potom ale přišla chvíle, kdy tohoto rozhodnutí král začal litovat. Prorok Samuel totiž zemřel a Saul, který měl nemalé potíže s tím držet si bojovné Filištínské od těla, cítil, že by se mu prorokovy rady právě nyní náramně hodily. Poptal se tedy kolem dvora a bylo mu řečeno, že jistá čarodějnice z Endoru by mu mohla umožnit spojení se zemřelým Samuelem. Král se za ní vydal v přestrojení, čarodějnice to ale rychle prohlédla, zřejmě byla ve svém oboru dobrá. Saulovi kvůli jeho ediktu nevěřila, takže ten musel před ní nejprve přísahat, že jí nijak nepotrestá za provozování kouzel, a teprve potom se uvolila k tomu, že ke královi zemřelého proroka přivede. Upadla do transu, aby přitom popsala královi vzhled člověka, který před ní podle jejích slov vystoupil ze země‘ – většina médií vám potvrdí, že svým vnitřním zrakem vidí toho, kdo k vám ze světa duchů přichází. Král podle čarodějničina popisu poznal zemřelého a padl před jemu neviditelným prorokem Samuelem na kolena. Prostřednictvím čarodějnice, která podle všeho musela být tak zvaným hlasovým, i když ne materializujícím mediem, prorok se přihlásil králi slovy, jaká by se za daných okolností dala celkem očekávat: Proč mi nedáš pokoj?‘ Saul vyložil Samuelovi svoje obavy a starosti, načež byl nucen si vyslechnout prorokovo delší kázání, které by se dalo krátce shrnout asi takto: Co sis nadrobil, to si také sněz!‘ Takže nelze říci, že by v tom byla nějaká veliká moudrost, a to dokonce ani od údajného ducha jednoho z nejslavnějších proroků všech dob. Takto se to má se spiritismem ve většině případů.

Zajímalo mne, co vlastně dělal Elwood při tom sjezdu senzibilů. Šel jsem za ním.

„Jeden hodně bohatý pán, který také náleží ke spolku skeptiků, se rozhodl riskovat část svého jmění a vyhlásil novou výzvu, právě senzibilům, psychikům a mediím všech druhů. Jak snad víš, proslulý Randi, kanadský kouzelník, tu svou, kterou měl na veřejnosti asi dvacet let, nedávno stáhl. Proč, to se neví. Tento bohatý muž z Launcestona se rozhodl Randiho nahradit a oznámil, že dá hned pět miliónů amerických dolarů tomu, kdo přijde s pevným důkazem, že paranormální jevy skutečně existují.“

„Pět miliónů dolarů, to je hodně peněz!“

„Ne víc, než kolik bývá celková dotace většího golfového turnaje, jaké se v Americe či v Asii hrají každý týden. Pro senzibily je to ale hodně.“

„Kdokoliv z nich se o to pokusí, jistě bude muset přesvědčit komisi těch nejzavilejších skeptiků, že není podvodník. To nebude lehké.“

„To nebude. To si piš, že náš mecenáš o své peníze přijít nehodlá!“

„Ale co s tím máš co dělat ty?“

„Už jsem udělal s tímto pánem interview, než to vyjde, nemohu o tom ale mluvit.“

„Chápu, embargo. Teď mi prosím tě pověz, co tu dělá Brandon? Támhle se se Sárou právě vybavuje.“

„To nevím.“

Podle toho jak to Elwood řekl jsem ale usoudil, že spíš ví.

„Byla hodně překvapená, když ho tu uviděla?“

 „Myslím, že byla. Myslím si také, že jí to chvíli trvalo, než ho vůbec poznala.“

 „V čem asi spočívá ten jeho náramný zájem o Sáru?

 „To nevím. Něco za tím vězí! Erotika to ale není.“






©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena